Přijmu téměř jakoukoliv filozofii, pokud je doprovázena dobrým vínem ...

... vášeň pro výjmečná vína ...

  Vzpomínky z dětství jsou prý myšlenkovým odrazem toho, jak vyprávíme situace nebo události po mnoha mnoha letech, v době, kdy už kolem není nikoho, aby nám korigoval skutečnou verzi příběhů, pokud tedy ještě vůbec něco vnímáme....  Pan Miroslav Horníček míval ve svých televizních pořadech na stolku vždy sklenku vína, o kterém jsem si tehdy myslel, že je to jím - často zmiňované - Chateauneuf du Pape. Tehdy jsem to považoval za odznak (téměř šlechtické) noblesy a vysoké společenské úrovně.

   Že bych hrozny k výrobě tohoto vína měl hledat v blízkosti francouzské řeky Rhony poblíž Avignonu jsem netušil ještě dlouho potom, co jsem ( k všeobecnému veselí kolem přihlížejících dospělých) ochutnal ve vinohradu nad obci Vinné u Zemplínské šíravy první sklenku červeného vína - psal se 22.srpen 1968 - a bylo jistě skvělé ... mně však chutnalo odporně, protože jsem se mylně domníval, že mně dávají malinovou šťávu. Kolem přehrady jezdily ruské tanky. Já prskal z vína. Dospělí vztekem z hrůzy kolem ...

  Na dlouhá léta byl pak Pražský výběr, Bušek z Velhartic nebo Kláštorné červené (zvané svíčka) symbolem kvality ( prosím, to teď není nic proti nikomu, kdo je dál rád pije ).  Kdybych si léty "nevypěstoval" reflux jícnu se všemi jeho nepříjemnými projevy, možná bych u toho i zůstal. Bylo třeba se vydat na dlouhou cestu za poznáním. Zkrátím to : na konci cesty hledání nápoje, který mému jícnu nebude "vadit" , mě uvítalo Chassagne-Montrachet, Chateau Giscours a Barrolo...

... a vzácné přátelství lidí, kteří mně o nich chtěli a mohli povědět víc ...  

  Poděkování proto patří všem:  lektorům a organizátorům sommeliérských kurzů,  sommeliérům všech dobrých restaurací, organizátorům degustací a v neposlední řadě mým přátelům (podobně nadšeným), kteří mají víno jako zábavu