Košík
0
0,00 Kč
Grand Cru Classé aneb Klub vyvolených (?)
14.10.2022
Roku 1855 potvrdil francouzský císař Napoleon III. při příležitosti konané Světové výstavy na základě výběru Obchodní komory z Bordeaux zvláštní certifikát rozdělující červená vína 61 producentů z podoblasti Médoc na levém břehu řeky Gironde do pěti kategorií Grand Cru Classé. Bílá vína z podoblasti Graves byla pak rozdělena do 3 kategorií.
Kritériem byla tehdy prodejní cena (např. vína v první skupině -1er - od 3000 franků a výše). Až na drobné změny v letech 1856 a 1973 (jen přesun mezi třídami) nedošlo v klasifikaci jednotlivých vinařství k žádné podstatné změně.
Měl jsem štěstí a navštívil jsem nejen řadu známých producentů takto certifikovaných vín, kteří si tímto mistrovským obchodním kouskem bezpochyby zajistili popularitu do konce našich věků ( ... a kdo ví, kdy to nastane ? ). Potkal jsem ale potomky i těch druhých, kteří patrně tenkrát nebyli ve správný čas na správné místě, a tak měli a mají na stejně dlouho trvající dobu prostě smůlu. Ikdyž je to už opravdu dávno, občas lze postřehnout u temperamentnějších povah z druhé skupiny při zmínce o aktu z r. 1855 mírně protáhlé obličeje, ale netřeba se příliš obávat , nejsou zase tak moc smutní. Pro jejich vína vznikla klasifikace "Cru Bourgeois Superiore" , která obsahuje neméně skvělá vína.
Samozřejmě, že zmíněnou certifikaci Grand Cru Classé (GCC) nedostal jen tak kdokoliv bez ohledu na kvalitu jeho produkce. Vinaři zcela jistě prokázali svoji životaschopnost a vysokou kvalitu vín už před výše zmíněným stvrzovacím aktem. Po degustacích vín různých ročníků z oblasti Médoc s označením GCC, Cru Bourgeois i bez něj mohu směle prohlásit, že rozdíl patrně běžný konzument nepozná jinak, než přečtením etikety a někdy i ceny v nápojovém lístku ...
Chateau Lascombes (Margaux) je zástupcem první skupiny Grand Cru Classé - v tomto případě 2er-Classé. (tj. druhý z pěti)
Chateau Phelan Ségur (St-Estéphe) je z "druhé party" klasifikované jako Cru Bourgeois Superiore ...
Díky shodě náhod jsem se dostal k degustaci vín v Chateau Lascombes, kde si umí s víny z regionu Margaux celkem dobře poradit. Původní výtky , že přikupováním dalších a dalších vinic poškozují pověst svých vín, bych nepovažoval za úplně oprávněné. Profesionální a velmi sympatická francouzská průvodkyně mě přesvědčila podařenými ročníky 2015 (na snímku) a 2007 o přednostech jejich produktů.
Dlužno ocenit, že ve všech vinařstvích ( a nejen v regionu Margaux ) pracují erudovaní odborníci, kteří i přes svoje relativní mládí opravdu umí. Radím proto všem - nepodceňujte je předem nebo dopadnete špatně. Při slepé degustaci (láhve v neprůhledném obalu, černé sklenice) v jiném vinařství (radši nebudu jmenovat) jsem si "uřízl" slušnou ostudu, když jsem nepoznal, že blend Merlotu, Cabernetu Franc a Petit Verdotu 2021 je růžový ...
O pravdivosti tvrzení , že není třeba být smutný z toho, že jejich předkové nebyli v roce 1855 tzv. "u toho" , mě přesvědčil producent v regionu Saint Estéphe : vinařství Phelan Ségur (viz foto) (jeho vinice jsou v bezprostřední blízkosti dalšího vinařství podobného a neméně slavného jména Calon Ségur, který naopak Grand Cru Classé má ). Diagonální degustace Phelan Ségur ročníků 2010, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017 umožnila pěkně sledovat , jaký podíl na výsledné kvalitě a chuti má terroir a kolik s momentální nepřízní okolností svede šikovný vinař. I když ročník 2015 mezi ostatními příjemně vyčnívá, jsou ostatní i mladší ročníky velmi dobře pitelné.
Potenciál vín - ať už jsou v kategorii "Cru Bourgeois Superiore" nebo "Grand Cru Classé" - je však v jejich zrání. Sluší se jim nechat alespoň 15 až 20 let, např. "Cos d`Estournel roč. 2007 grand cru classé" byl hezky zakulacený a velmi příjemně mě překvapilo i "druhé" víno (second label) z Cos d`Estournel "Les Pagodes de Cos 2009", které na českém trhu prakticky nelze najít, ale za pozornost rozhodně stojí.
"Francouzský týden v .. ( kdekoliv ) .." aneb vinařský populismus v českém podání ...
Fenoménem českého trhu jsou bezesporu akční slevy - "2+1 zdarma!" , "vybírejte z našeho letáku a ušetřete!" nebo něco na způsob "...levně ! - jen tento týden pouze pro vás ....". Pro ně by se průměrný spotřebitel klidně uštval. Aplikováním tohoto "spotřebitelského populismu" na víno však často dochází k naprosto bizarním situacím s trvalými následky pro víno i gastronomii.
Samozřejmě, že chápu snahu všech zúčastněných v tomto procesu: Vinaři potřebují značnou část svojí produkce co možná nejdříve prodat, protože jim banka a jejich ostatní věřitelé nepočkají s placením do doby, než víno ukáže svůj případný potenciál zrání. Dodrží tedy minimální nutnou dobu pro vinifikaci a zrání. Obchodníci mají zájem vydělat a snad i tak trochu podpořit svoji image. Spotřebitel by rád výhodně nakoupil a možná ochutnal tu a tam i něco, co si běžně nedopřeje. Je tomu ale opravdu tak?
"Akční" vína jsou obvykle v kategorii "Vin de Table" (čili stolní vína) , nebo IGP ("Indication Geographique Protégée") - víno se zeměpisným označením oblasti a odrůdy). Jsou zpravidla velmi mladá, což samo o sobě nemusí být na závadu. Tu a tam se objeví i vína dobře pitelná, byť je jejich svěžest a živost výraznější, než by asi bylo zapotřebí.
Netuším, jak moc kupujícímu v danou chvíli dochází jednoduchý součet, že pro víno s deklarovaným původem z Francie (Itálie atd.) , které stojí "v akci" třeba 99,90 Kč (4 €) , někdo musel vypěstovat révu ( je s tím od jara do podzimu fakt hromada práce) , sklidit a zpracovat jí, koupit lahve, vytisknout etikety, víno nalahvovat, zabalit do přepravních kartonů, někam dovézt atd. , obchod pracuje s nějakou další marží atd. ... Málokterý kupující si uvědomí, kolik asi mohly reálně stát hrozny a jaká asi byla při tak nízké ceně výsledného produktu jejich kvalita ? Jaké víno si položil do nákupního vozíku, když se patřičného ekonomického efektu dosáhlo na základě skoro výhradně průmyslového zpracování velké produkce hroznů ?? Spotřebitel se pak zdánlivě "výhodným" nákupem už předem okrádá o možnost poznat víc z bohaté nabídky vinařských produktů z dalších zemí. Navíc případné setrvávání v názorové poloze "... dyť takhle mě to stačí ... " se potom občas projevuje i v dalších oblastech života.
Jiným faktorem, který situaci zcela jistě nezlepší, jsou třeba současné obavy českých producentů. Ti žijí v konfrontaci s drsnou realitou, kdy je rostoucí ceny (nejen energií) nutí přemýšlet, jestli radši nenechat hrozny na vinici bez sklizně. Vědomí , že mají v tancích ještě loňskou úrodu, kterou by bylo potřeba co možná nejdřív prodat, povede k tomu, že cena běžných i kvalitních vín bude dál klesat. Víno na to bezpochyby jen doplatí. Tento stav ničí jeho pověst jako ušlechtilého nápoje, protože daná situace bohužel posunuje vnímání jeho skutečné hodnoty o několik pater níž.
Objektivně: současná ekonomická mizérie a nejasné vyhlídky do budoucna však neskýtají mnoho nadějí, že by se mohlo na tomto stavu něco významně změnit. Věřím ale, že je stále dost "hrdinů trhu", kteří se snaží hájit kvalitní a zajímavá vína a jejich správnou prezentaci zákazníkovi.