U břehů Loiry I.
Kde začít ? Tak na zámku Chambord , ačkoliv je skutečně bombastický , určitě ne... Stojí uprostřed cest za vinicemi v údolí řeky Loiry mezi městy Orleans a Tours. Museli byste pak řešit logistický problém, zda-li se vydat buď proti nebo po proudu řeky. To však neznamená, že zámek za návštěvu nestojí. Naopak. Jeho zakladatel František I. Francouzský (1494-1547) rozhodně na materiálu, podpoře umělecké invence renesančních stavitelů a výběru architektů nešetřil. Až tak vydatně, že málem jeho krásná země zkrachovala.
Věřil bych i tvrzení , že se Chateau Chambord stal později králi Ludvíku XIII. předlohou pro budovaný královský zámek a park ve Versailles. Cestou do Chambord projedete obrovským zámeckým parkem v délce přes 15 km ...
Pro české návštěvníky - jinak zvyklé na bohatě vybavené interiéry, například z populárních zámků Orlík nebo Konopiště - bude možná návštěva Chateau Chambord provázena drobným zklamáním. Zámky ve Francii totiž v tomto bodě zrovna nevynikají. Nedivte se, vždyť ono je to taky od Velké francouzské revoluce r.1789 drahně dávno. Ve výsledném efektu si revoluce dost drsně "poradila" po svém způsobu nejen se šlechtou (často pomocí Gilotiny), ale i s interiérem jejích sídel. Revolučním nadšením povzbuzený lid patrně neměl koncem 18.století ještě tolik potřebného citu pro krásné umění ... a nebo se mu řada věcí jednoduše hodila k pozvednutí úrovně výbavy vlastních domácností ... a jak je známo třeba z Ukrajiny, některým národům tato vlastnost zůstala dodnes ...
Kraj zaslíbený Sauvignonu
Prvními vinařskými destinacemi na horním toku Loiry , na které můžete narazit, jsou Sancérre a Pouilly-Fumé. Řeka spravedlivě odděluje vinice na dvě rozdílné geologické oblasti - vinice s vápenitým štěrkem s podílem jílu a vyšší polohou na levém břehu nebo s vápencem a velikým podílem pazourku na pravém břehu. Na obou je vysázena jako hlavní odrůda Sauvignon blanc, které dodává podloží specifické vlastnosti. Oblast kolem Sancérre na levém břehu je podstatně rozlehlejší a vinice působí velmi kompaktním dojmem.
Chateau de Tracy je zámek ve vlastnictví soukromého majitele a tudíž veřejnosti nepřístupný. Při vycházce kolem objektu by se mohlo zdát , že vinařství k zámku nepatří. U klasických Chateau, která jsou třeba v Bordeaux, je totiž na okolí obvykle znát mohutný vliv financí putujících z vinařského podniku. Zde je na mnoha místech vidět spíš potřeba nákladné rekonstrukce zámku, která ale částečně i probíhá. Obojí je však ve vlastnictví rodu de Tracy již dlouhá staletí.
Produkce vinařství je typický zástupce vín apelace Pouilly-Fumé (neplést si s burgundským Pouilly-Fuissé z oblasti Maconais). Odrůda révy Sauvignon blanc, která roste na jejich vinicích, částečně na podloží kimeridžské půdy (směs hlíny, jílu a vápenitých lastur) a částečně na půdě s vápencem a s pazourkem, dává skutečně zdařilá a příjemně aromatická bílá vína , v nichž se výrazná mineralita velmi pěkně odráží. Některá vín z jejich produkce (např. "101 Rangs") mají potenciál i pro delší uložení .
Ačkoliv se říká , že nelze při degustacích rozeznat Sauvignon z levého nebo pravého břehu Loiry , je mezi bílými víny apelací Sancérre a Pouilly-Fumé přece jen nepatrný rozdíl. Bílá vína ze Sancérre bývají obvykle poněkud ostřejší vůně i chuti. Vyznačují se větší svěžestí a ovocitostí (grep, citrusy, zelené jablko), zatímco některá vína apelace Pouilly-Fumé - patrně vlivem kimeridžské půdy - jsou na první ochutnání zaměnitelná svým parfémovitějším aromatem za mladé ročníky Chablis (Burgundsko). Vína ze Sancérre nemají až na drobné vyjímky mnoho potenciálu k dlouhodobému skladování, ačkoliv se o toto redukcí výnosů révy - tzv. zelenou sklizní - někteří producenti snaží.
Pokud jste mlsní a máte v oblibě vynikající kozí sýr Crottin de Chavignol , nepotřebujete k dosažení kulinářského zážitku zcela jistě otvírat láhev letitého Sauvignonu. Kulinářské nirvány lze velmi dobře docílit i ročníkem 2019-2020 (cca 12-18 €/ 0,75l lahev) a přitom se nezruinovat...
Vouvray - Chenin Blanc všude kam se podíváš
Vy , kteří znáte původní divadelní hru nebo skvělý francouzský film "Blbec k večeři" (r.1998, autor+režie Francis Veber) , případně jeho americký remake z r.2010 , nenechte se mýlit jménem vinařství. Rodina Francoise Pinona , která vlastní malé vinařství ve Vouvray od roku 1786 po 8 generací, nemá s potrhlým úředníkem ministerstva financí Francoisem Pignonem , kterého ve filmu tak výborně zahrál Jaques Villeret (1951-2005), nic společného... a při degustaci vína od Pinonů si je třeba říct, že zaplaťpánbůh...
Na víno Les Déronnieres 2020 odrůdy Chenin blanc jsem narazil úplnou náhodou v městě Saint-Aignan, kam jsem zavítal víceméně náhodou. Bylo to v neděli a to se ve Francii obvykle nestávkuje ani neprotestuje, i když léto roku 2023 se stalo bohužel smutnou vyjímkou. Tento - jistě dobrý zvyk - porušili "taky Francouzi" , kteří za nejlepší odvaz považují zapálit pár aut , rozbít výlohy a vykrást obchody - a pak to nazývat spravedlivým bojem za svoje práva. Pokud mě to chabé znalosti jazyka dovolily, hovořil jsem o tomto s dalšími obyvateli, kteří stejně jako já zastávali poněkud konzervativnější postoj a nazývali to výtržnictvím a rabováním.
Nicméně ta náhoda byla šťastná. Po cestě mezi vinohrady a táhlými údolími nad Vouvray jsem vinařství našel. Je typicky - stejně jako ostatní vinařství v tomto kraji -doslova zabořené do skalního vápencového břehu a sklepy se táhnou hluboko do nitra skály.
Vinařství bratří Pinonů nemá luxusní návštěvnický pavilon nebo přijímací halu , které jsou dnes typické pro velká a známá Chateau v Bordeaux nebo Clos z Burgundska a kde dávají - kromě zdařilých vín s apelací z Grand Cru poloh - na odiv i úžasný cit pro design a architekturu.
O to srdečnější bylo přijetí náhodného návštěvníka, kterým jsem byl tentokrát i já, neboť jsem si dlouhé měsíce dopředu neobjednával termín degustace. Víceméně jsem ¨"přepadl" na dvoře vinařství nějakou paní s pokornou omluvou, že sice nemám oficiální pozvánku k degustaci, ale že jsem jedno jejich víno už ochutnal a rád bych se dozvěděl víc. Odpovědí mě nebylo typické české nenávistné "...nevotravuj a vypadni !..." nebo písemné obvyklé "....máme plno až do prosince" nebo "...smůla , zrovna jsme v rekonstrukci", ale milé francouzské "ça va monsieur !" , notabene navíc pronesené s neodolatelným šarmem ...
Jejich dobře pitelná vína odráží charakter půdy ve Vouvray - vápenec nebo vrstva černého pazourku (viz foto) - a podle toho, kam se až kořeny révy při svém průniku do podloží dostaly , jsou minerální s vůní zeleného jablka, bílých květů a díky zrání v dubových sudech s velmi jemnými nádechy vanilky a lehkým taninem v závěru. Co je pro běžného spotřebitele podstatné - za karton dáte méně než co v Burgundsku za 1 láhev ...
Proč se dauphin Karel schoval v Chinonu ?
Když zazněla v muzikálu Johanka z Arku (přezdívanému na "Hanka z parku", premiéra r.2000) píseň rytíře de Baudricourt z Vaucouleurs , že dauphin je "..zalezlý v Chinonu.." (čti "šino"), rozeznával jsem pouze významový rozdíl mezi názvy "Chinon" a "šanon" . Dauphin Karel VII. (dauphin=následník) však skutečně odešel do Chinonu. Dobrovolně ...
Jeho královský otec Karel VI. mu totiž nezanechal právě radostné dědictví , když uzavřel s králem Jindřichem V. r.1420 smlouvu o dědictví koruny pro anglický rod Lancasterů, I v královských rodinách se mezilidské vztahy občas neblíží zrovna ideálu - mladý Karel byl víceméně jako král tímto vyděděn.
Zřejmě to však u šlechty a lidu tehdejší Francie nevyvolávalo veliké pochopení. Nespokojenost občas plodí i pokrok. Tak se objevila na politické scéně mladá odvážná dívka Jana z Domrémy (1412-1431), která svým nadšením a bojovností dokázala přesvědčit Karla VII. aby Chinon opustil a po úspěšných bojích s Angličany , okupujícími severní část Francie, se dal v Remeši r.1429 korunovat na francouzského krále. Jana - později nazývaná "Johanka z Arku" ( fran. Jeanne d'Arc ) - na svoji odvahu, jak už to v dějinách často bývá, krutě doplatila. Roku 1431 byla v Rouenu upálena, asi aby mohla být r.1920 papežem prohlášena za svatou ... ale to je jiný příběh ...
Být na místě Karla VII , také bych se rozmýšlel, zda-li se vydat z relativního bezpečí Chinonu do nejistoty války. Vždyť v okolí je spousta krásných vinohradů , jejichž réva modré odrůdy Cabernet Franc při správném zpracování dává vína přibližující se svým charakterem Margaux. Jedině snad (?) - Burgundsko a Paříž byly také pod nadvládou Angličanů - a to za boj určitě stálo ...
Pinot noire ? Cabernet Franc ! Na rozdíl od jiných Chateau, u nichž je majitel nemovitosti zároveň i vinařem, přenechal v tomto případě starost o vinařství úspěšné s dvojici oenologů - pánům Ch.Baudry a J.M.Dutour. Majitel zámku se orientuje na poskytování luxusních ubytovacích služeb v zámku, do něhož se však návštěvníci vinařství bohužel bez předchozí domluvy nepodívají.
Půdní profil složený z křídy a sopečného tufu a na povrchu ze směsi jílu a písku dává na 34 ha kolem zámku příznivé podmínky pro růst a zrání modré odrůdy Cabernet Franc. Víno má elegantní aroma švestek , tmavých třešní, borůvek a koření s vyváženou kyselinou a tříslovinou doprovázené jemnou mineralitou v závěru.
Degustoval jsem ročníky 2020, 2015, 2009 a 2007 a mohu říct - vyplatí se skutečně pár let počkat a otvírat láhve ročníků , kterým bylo dopřáno alespoň cca 15 let zrání ... Cena je přímo úměrná zážitku , ale domnívám se 18 € za ročník 2007 nikoho neporazí.