Nádražní čtyřka nebo Michelin etoile ??

"Společenské chování nejlépe osvědčíme u stolu..."

   Můj tatínek měl možnost pracovně navštívit Paříž před rokem 1989. Z jeho vyprávění jsem tehdy vyrozumněl , že hlavním místem tohoto města není ani Eiffelova věž, ani boulevard Champs Elyssés, ani Louvre nebo budova Opery v Palace Garniére, ale jakýsi Boulevard de Grenelle. Dnes už se ho bohužel nemohu zeptat, proč se mu zrovna toto místo navždy vrylo do paměti -  patrně podle rčení "všechny cesty vedou do Říma" - vedly všechny cesty na Boulevard de Grenelle. Byl jsem šťastný, že jsme tam mohli být také jednou spolu, neboť jsem věděl, že Paříž měla pro tatínka nádech něčeho tajemného, nedostižného, zázračného, mystického ...

    Mým průvodcem po Paříži se pak před 10 lety stala skvělá knížka "Třicet dní v Paříži" od pana Jana Šmída, zpravodaje České televize ve Francii, která je výborně napsána - téměř jako návod pro badatele, kteří by se chtěli orientovat v pařížské gastronomii bez zbytečných omylů a draze zaplacených přehmatů. Ve stejném roce jsem si - asi ze zvědavosti - koupil "Velkou knihu etikety" od pana Ladislava Špačka. 

    Obě knihy osvítily naše výlety do Francie jako šťastné hvězdy. Vedle znalosti několika málo francouzských názvů - leckdy velmi rafinovaných - pokrmů , přibližné orientaci ve vínech ( podle základního vzorce "červené - bílé - růžové" a "chutná - nechutná") , uvědomění si vyšší ekonomické náročnosti návštěvy u některých podniků, je nesporné, že pokud se máte v restauraci, která je oceněná i jen jednou michelinskou hvězdou, cítit dobře, a nemít z návštěvy mít buď doživotní trauma nebo momentální žaludeční neurózu, právě kniha etikety vás alespoň částečně ochrání před prvotní trémou jak se orientovat v té spoustě příborů, skleniček různých tvarů a dalších předmětů, které se před vámi defilují po stole.

  Nenutím přirozeně nikoho , aby si pamatoval všechna společenská pravidla. Mnohokrát jsem se ale přesvědčil, že zanedbanost výchovy léty komunismu (kdy se určitá noblesa a úroveň chování moc nežádala) a bouřlivý rozvoj "českého prvobytně pospolného" kapitalismu v 90.letech (kdy byl kladen důraz spíš na vnější znaky dokládající úspěch a postavení : auto zahraniční značky, dovolená v Karibiku, dům postavený ve stylu podnikatelského baroka, combo manželka+milenka atd.), neznamená, že to k bezproblémové návštěvě podniku na úrovni postačí. Tamní číšníci jsou většinou opravdu zkušení profesionálové a pokud od vás dostanou příležitost , doporučí vám taktně a jemně, že je váš případný výběr,  plynoucí z neznalosti věci, nevhodný. Je dobré jim dát šanci...